MY N A I L S

4.jpg

Zajímavé!

Za všechno může kůže!
Kůže pokrývá tělo každého živého tvora, tvoří bariéru organismu vůči okolí, zadržuje teplo či naopak ochlazuje, chrání nás před fyzikálními, chemickými i biologickými vlivy… Je pevná, aby působila jako ochranný štít proti nárazům, ale přesto pružná, aby umožňovala pohyb.

Bez pružné slupky bychom se pohybovali trhavými pohyby jako primitivní roboti, uzavření v pevném nepoddajném krunýři. Kůže se účastní na dýchání a je,  podobně jako třeba uši a oči, dokonalým smyslovým orgánem. Však jsou v ní také miliardy mikroskopických čidel citlivých na lehký dotyk, bolest, tlak, teplo či chlad. Každé místo na těle je vyzbrojeno jiným množstvím těchto čidel. 

Válka s vnějším světem
Kůži (latinsky cutis, řecky derma ) tvoří dvě hlavní vrstvy. Vnější, pokožka (epidermis), je nepromokavým obalem našeho těla, překážkou pro mikroby i škodlivé účinky slunečních paprsků. Tvoří ji několik vrstev buněk, z nichž v té nejvnitřnější (matrix) se buňky (keratinocyty) neustále dělí a posouvají k povrchu. Zde se zplošťují a odumírají, mění se na hustou látku, pevný vláknitý protein keratin.
Horní vrstvy epidermu se stále odlupují a odpadávají v podobě droboučkých, pouhým okem stěží viditelných šupinek. To se ovšem nelíbí různým mikroskopickým škodlivým organismům, pro které je tak velmi nesnadné se na kůži udržet a nerušeně škodit. Kůže se tak neustále obnovuje, neboť ve vnější pokožce vznikají nové buňky. Epidermis se tak znovu zcela obnoví za 35 – 45 dní.
Navíc zmíněná vrstva obsahuje i melanocyty, buňky, které tvoří tmavé barvivo melanin. Pigment způsobující tmavnutí kůže na slunci ze všech sil pomáhá zabraňovat poškození kůže zrádným ultrafialovým zářením, které způsobuje rakovinu kůže. Dodejme, že lidé s přirozeně tmavou pletí s dostatkem melaninu to mají na slunci snazší. 

Co se skrývá pod kůží?
Ochranná pokožka je jako siamské dvojče pevně spojena se spodní škárou, vlastní kůží (dermis, corium). Vlnovité spojení dvou vrstev kůže vytváří jakési husté brázdy, papilární linie – nejvíce na bříšcích prstů (otisky prstů).
Ve škáře najdeme svazky velmi pevných a elastických vláken a je domovem hmatových čidel, krevních vlásečnic a potních žláz, které pomáhají regulovat tělesnou teplotu.
Totéž platí i o mazových žlázách, které ústí do vlasových váčků (folikulů). Jejich stavebními prvky jsou speciální epidermální buňky produkující olejnatou tekutinu, kožní maz. Ten se ochotně vylučuje na povrch kůže, aby byla hezky pružná a odolná proti vodě. Nejvíce takovýchto pomocníků máme na hlavě, tváři, hrudníku a zádech. Jejich posláním je promazávat vlasový kanálek a okolní kůži. Vše se řídí pohlavními hormony.

Mastné vlasy
Úkolem mazu je i nepřetržité promazávání vlasů, i když u některých lidí to s mastnotou občas i trochu přežene. Zpomaluje rovněž množení člověku nepřátelských mikroorganismů. V boji s nimi máme naštěstí na povrchu kůže i  armády maličkých spojenců, lidem neškodných mikrobů soupeřících o životní prostor s organismy způsobujícími nemoci. Podobné dramatické bitvy se odehrávají i v našich vnitřních orgánech.
Ve škáře rovněž najdeme nervy pronikající zvídavě až do pokožky a nesmíme pochopitelně opomenout ani pachové žlázy, které se začínají plně projevovat od puberty, aby tak vnějšímu světu zdůraznily rozdíly mezi oběma pohlavími.
Pro nás je ovšem v tuto chvíli zvlášť důležité, že škára hostí i miliony vlasových cibulek a folikul (vlasový váček, míšek).


Co to na nás roste?
Představte si, že jste zahradníkem, jenž má v dobře obdělávané půdě zasazeny tři miliony cibulek. Čeká ho nejspíš bohatá úroda! Ať chceme nebo ne, každý z nás se podobným zahradníkem stává! Onou zahradou je totiž naše hlava, úrodnou půdou pak škára ukrývající asi tři miliony vlasových cibulek, ze kterých vyrůstají vlasy nebo chlupy.

Kromě samotné kůže, která je tvořena buňkami zvanými keratinocyty, se mají na kůži čile k světu i útvary vzniklé speciální přeměnou právě těchto kožních buněk. Zmíněné orgány se odborně nazývají rohové deriváty epidermis a patří k nim nehty, tělesné ochlupení a vlasy. Pro někoho jsou právě vlasy dokonce důležitým měřítkem krásy. Přitom ochlupení u lidí není jen nějakým nepotřebným pozůstatkem po jeho hojně srstí porostlých vývojových prapředcích.
Z biologického hlediska jsou vlasy ohebná vlákna, tvořená odumřelými zrohovatělými (keratinizovanými) buňkami, a převládá v nich tvrdý keratin (narozdíl od měkkého, typického pro pokožku).

Vše začíná již v lůně
Za primární ochlupení odborníci označují stav, kdy se trup lidského zárodku v době čtyři až šest měsíců po oplození začíná pokrývat drobným ochlupením, jemným chmýřím zvaným lanugo. To je maximálně vyvinuto v sedmém až osmém měsíci, kdy kryje celé tělo s výjimkou dlaní, chodidel, konečků prstů, rtů, očních víček, prsních bradavek a zevních pohlavních orgánů. Embryonální porost je na celém těle stejně hustý a postupně se podle genetických informací rozděluje. Většinou mívá velice málo pigmentu a i jeho složení je jiné než u vyvinutého vlasu.
Lanugo tvoří na těle jakési proudy a víry. Tyto úkazy se objevují rovněž v srsti zvířat. Ačkoli to není zcela jasné, mnozí odborníci tvrdí, že odpovídají směrům tekoucího vodního proudu. Před vlastním narozením odpadává lanugo do plodové vody. Odtud část lanuga plod před příchodem na svět instinktivně spolyká, takže ve střevním obsahu čerstvého novorozence se tak nachází smolka (meconium). Zbývající část lanuga spolu se sekretem mazových žláz a odpadlými buňkami kůže tvoří bělavý maz (vernix caseosa), který spatříme na povrchu tělíčka právě narozeného dítěte.

Aby vlasy mohly růst…
Z kůže vyrůstá vlasový stvol (kmen) tvořený keratinem, který překvapuje svou elasticitou, pevností a velkou odolností proti působení různých chemických látek.
U člověka je vlasový stvol po celé délce stejně silný a teprve na volném konci se ztenčuje a končí zaoblením.
Část ukrytá v kůži se nazývá vlasový kořen a kůže která ho obaluje, vlasová pochva nebo folikul (váček). Kořen se na svém konci rozšiřuje do vlasové cibulky, proti níž se klene cévnatý výběžek, vlasová papila. Ta zajišťuje výživu vlasu.
To aby vlasy mohly růst zajišťuje zvláštní a velmi důležité nahromadění buněk (zárodečná vrstva) ve vlasové cibulce, kde dělením vznikají nové a nové buňky. 

Skvělá architektka příroda
Pokud bychom vlas příčně rozřízli, zjistili bychom, že se skládá ze tří vrstev. Zevní velmi pevná vrstva se nazývá kutikula a chrání vnitřek vlasu. Tvoří ji zploštělé zrohovatělé buňky, které vytvářejí do sebe zapadající sedmibuněčné prstence. Šest až deset vrstev kutikuly obepíná vnitřek vlasu jako manžety. S postupující vzdáleností vlasu od kůže vrstev kutikuly ubývá a vlas se roztřepuje. Právě kutikula má proto největší vliv na vzhled vlasů.
Těsně pod kutikulou uvidíme vlasovou kůru (cortex). Tvoří převážnou část hmoty vlasu a její objem určuje jeho elastičnost, pevnost a sílu.
Středem vlasu prochází kanálek vyplněný nepravidelně uspořádanou hmotou. To je dřeň, medulla, jejíž průměr se liší podle tloušťky vlasu. Některé vlasy ji vůbec nemají, jiné jen místy. Její význam je zřejmý hlavně u zvířat, jimž zajišťuje tepelnou izolaci a pomáhá stabilitě jejich kožešiny. U člověka z tohoto hlediska svůj význam ztratila, ale spolupodílí se na lesku vlasů, protože její nepravidelné uspořádání způsobuje lom světla.
Od středu vlasové pochvy probíhá u každého vlasu šikmo do kůže malý sval. Při jeho stahu dojde k napřímení vlasu a vytlačení mazu. Jeho funkce není ovlivnitelná vůlí.

Ochlupení není (jen) pro parádu
V každém období našeho života jsme porostlí jinak. Odborníci rozeznávají tři základní období. Nejbouřlivěji se však náš porost spolu s hormony probudí v období puberty.

U jiných savců slouží srst k udržování tělesné teploty, lidský porost je ale mnohem řidší a méně „užitečný“. Jeho hlavní funkcí je vnímání lehkých dotyků, ovšem některé mají i poslání ochranné. Například vlasy chrání hlavně náš nejdůležitější orgán, mozek, před sluncem či naopak mrazem.

Když přijdeme na svět
Primární ochlupení, jehož charakteristickým znakem ještě před příchodem na svět je lanugo  (v podobě jemného chmýří), jsme si už přiblížili. Sekundární je zas typické pro období po narození člověka a patří k němu chloupky (pili), vlasy (capilli), řasy (cilia) a obočí (supercilium).
Chloupky jsou silnější než lanugo a po příchodu na svět se rozptýlí se po celém těle přesně „v jeho šlépějích“ . To znamená, že chloupky nerostou tam, kde dříve nebylo lanugo.
Řasy jsou kratší tužší chloupky, vyrůstající z okrajů očních víček ve třech až čtyřech řadách. Jejich volné konce jsou však v jedné řadě. Jejich úkolem je chránit oko. Bývají ze všech druhů „porostu“ člověka nejvíce pigmentované. Šedivějí vzácně a velmi pozdě. 
Na horním víčku bývá 150 – 200 řas a prohýbají se směrem nahoru. Na dolním víčku je řas méně, necelá stovka.
Obočí je seskupení chloupků do mírného oblouku nad horním okrajem očnice. Poloha a tvar obočí velmi výrazně ovlivňují výraz obličeje.
Je naznačeno již před narozením a ze sekundárního ochlupení se objevuje nejdříve. V období růstu je tenké, avšak s přibývající dospělostí mohutní. Ve věku po čtyřicítce se na hranici vnitřní a střední třetiny obočí objevují jednotlivé silné a dlouhé chlupy, které odpovídají hmatovým sinusovým chlupům savců.

Pozor, puberta!  
Terciární ochlupení se objevuje u mladých lidí v období puberty a má úzkou spojitost s pohlavními hormony. 
Celkové ochlupení představují silnější, delší a zpravidla tmavší chlupy než bylo ochlupení sekundární. 
Lokální (místní) se vyskytuje na několika částech lidského těla:
V podpaždí (hirci) žen rostou chlupy jako ohraničený pás, u mužů bez přesného ohraničení. Zpravidla se vlní, spojují se s potními žlázami.
Ve stydké krajině je tzv. pubické ochlupení velmi silné, zprohýbané a často
spirálovitě stočené. Tvar tohoto ochlupení je u obou pohlaví rozdílný. U mužů přichází ve věku 12 – 14 let, u žen již mezi desátým a jedenáctým rokem.
Vousy (barbi) patří mezi nejsilnější lidské chlupy a rostou veskrze mužům. Objevují se později než pubické ochlupení, asi od 16 let, a od dvaceti let rostou rychleji.  
 Ve vchodu do zevního ucha (tragi) jsou chlupy silnější až v dospělosti. U mužů jsou nápadnější než u žen.
V nosním vchodu (vibrissae) jsou silné a kratší. Filtrují větší částice, které vdechujeme se vzduchem (např. hmyz, smetí, prach).
Sinusové (hmatové) chlupy u lidí připomínají vývoj druhu. U nižších savců fungují totiž jako detektor jemného dotyku při kontaktu s okolím. Jak u nich, tak i u člověka se vyskytují na typických místech: na hranici vnitřní a střední třetiny obočí, na tváři pod dolním víčkem, na dolní straně tváře, na zadním obvodu boltce, někdy na zevním okraji horního rtu.
Jedná se o silné, tvrdé a poměrně dlouhé, jednotlivě vyrůstající chlupy, které „obšťastní “ převážně pány po čtyřicítce. Vlasové pochvy těchto chlupů mají, ve shodě s původní funkcí, bohatá nervová zakončení.

Také vlasy stůňou…
Náš vlasový porost a jeho „zahrádka“ nemusí být vždy zcela zdrávy. S jakými potížemi se tedy můžeme setkat?  Ty hlavní uvádí 21. STOLETÍ s využitím zkušeností MUDr. Karolíny Kykalové z Institutu estetické medicíny v Praze.

Psoriasis vulgaris neboli lupénka
Nepřenosné neinfekční onemocnění (známé již od starověku) se vyskytuje asi u 1- 2 % populace. Nejčastěji se objevuje ve třetím desetiletí života a postihuje obě pohlaví stejnoměrně. Příčina jejího vzniku dosud není zcela jasná, ale předpokládá se, že není jen jedna. Nejspíš zde hraje roli dědičnost, možnosti vazby na některý z genů, civilizační faktory, poruchy imunitní reakce kůže, poruchy narůstání a množení buněk kůže aj.
Lupénka se vyskytuje v mnoha formách na různých částech těla. Často postihuje i kštici, tedy část kůže porostlé vlasy. Vytváří zde rudá plastická ložiska, která přestupují hranici porostlé části hlavy (na obličej nebo na krk), a na nich nánosy droboučkých stříbřitých šupinek. 
Léčba lupénky musí být komplexní, zatím ji nelze vyléčit. Naději však přináší přípravek, který právě prošel klinickými zkouškami v mnoha zemích (dá se již koupit i u nás). Jeho objevitel MUDr. Michael Tirant (podle jeho vlastních slov „světoobčan, který momentálně žije v Austrálii“) 21. STOLETÍ řekl: „Díky osudové náhodě jsem zjistil, že krém, který používám na léčení něčeho jiného, účinně působí na lupénku. Můj preparát obsahuje extrakty z mnoha bylinek, oleje a ovocné kyseliny, které hrají hlavní roli. Nejsou v něm žádné steroidy!“ Úspěšnost léčby je 80 %!

Atopický ekzém
Suchá pokožka je problémem, který u nás postihuje 20 % obyvatel. Aktivita jejich mazových žláz je nízká a pleť i vlasy se jeví jako suché. Povrch pokožky se nerovnoměrně prokrvuje, je pokryt jemnými šupinkami a má sklon k tvorbě trhlinek. Připomíná pak popraskanou keramiku nebo krokodýlí kůži. Je nepřenosný.
K výraznému zlepšení stavu kůže může přispět zdravá výživa, dostatečný pitný režim, pravidelné mytí, ale i změna klimatu (hory, moře).

Plísňová onemocnění
Viníkem těchto chorob jsou mikroskopické houby (v přírodě se jich nachází asi 100 000 druhů). Proces nákazy je v oblasti vlasů většinou kontaktní - stykem
Po kontaktu s nemocným člověkem, ale i zvířetem, nebo nakaženým materiálem (půda, nástroje, oblečení.) se mikroskopické houby přenášejí v podobě spor a vláken a přežívají v keratinu (tedy v rohovině), který je obsažen jak v kůži, tak i ve vlasech.
Plísně kůže hlavy a vlasů se většinou projevují jako povrchové plísňové onemocnění. Ložisko je okrouhlé, mírně vyvýšené, ostře ohraničené s výrazným lemem. Podle druhu plísně je různé i zbarvení ložiska od bílého, přes růžové až po červenohnědé. Lem je většinou barvy sytější než centrum. Vlasy v tomto místě ztrácejí lesk a lámou se v úrovni kůže nebo několik milimetrů nad ní.
Některé houby ze skupiny kvasinek se mohou podílet i na vzniku lupovitosti vlasů.

Co by se za nehet vešlo
Všem primátům narůstají nehty do určité délky a pak se jejich růst samovolně zastaví. Naopak lidé si vždy museli nehty obrušovat či později stříhat.

Nehet lze charakterizovat jako zrohovatělou destičku, která kryje hřbetní stranu konce prstů u nohou i rukou. Stejně jako vlas ji tvoří zvláštní druh látky keratinu. Zajímavé je, že zatímco nehty vytvářejí živé buňky kůže, nehtové tělo je neživé. Jak se můžeme přesvědčit, při poškození nekrvácí a nebolí. Přesto však, díky tomu, že kůže pod ním obsahuje četná nervová zakončení, zůstává citlivý na dotyk.

Tvar nehtu se dědí
Za tělo nehtu označují odborníci jeho viditelnou část, jejíž tvar má do jisté míry na svědomí dědičnost. Lůžko nehtu, uložené v kožní rýze, se nazývá kořen a ve  skutečnosti se při růstu nehtu jako kořen i částečně chová.
Shora ho překrývá nehtový val (eponychium) vnější vrstvy kůže, který mírně zakrývá i světlou půlměsíčitou nehtovou plošku (lunulu). Ta je nejvýraznějším na palci. Její světlý odstín je způsoben tím, že cévy které ji zásobují jsou ukryty pod povrchem.
 
Jak roste nehet?

Nejspodnější vrstva buněk, kde se usadilo nehtové lůžko, nese odborné označení matrix. Buňky zárodeční vrstvy se v něm dělí, ty na povrchu hrubnou a zpevňují se kreatinem.
Jakmile buňky odumřou, automaticky se stávají součástí těla nehtu. Ten roste nepřetržitě, narozdíl od vlasů, které si každý pátý nebo šestý měsíc svého životního cyklu vybírají „dovolenou na zotavenou“. Pokud dojde k silnému poškození zárodečné vrstvy, odpadne celý nehet

Milimetr za týden
Nehet na ruce roste průměrnou rychlostí 1 mm za týden, tedy čtyřikrát rychleji než na noze. Dokáže dokonce prozradit i některé chorobné stavy našeho organismu. Například drobné jamky na nehtové ploténce signalizují různé kožní choroby (mj. i lupénku či ekzémy).
Žlutavé zbarvení nehtů je tichým svědectvím zpomalení jejich růstu. Mnohdy se tak ale ohlašuje záludná nemoc – například mykobakterióza plic (postižení podobné tuberkulóze).

Máme závidět zvířatům srst?
Zatímco lidský druh o značnou část svého ochlupení přišel, většina zvířat jej stále potřebuje, i když každé trochu jinak. Zvířata si navíc nemůžou zajít holiči, a tak jim musí pomoci příroda.

Chybí vám kožíšek?
Primáti si nemusejí dělat problémy s přímým vystavením slunečním paprskům, protože je od hlavy až po paty pokrývá charakteristický „model“ dlouhého tělesného ochlupení. Vzhledem k tomu, že se jedná o čtvernožce (chodí po všech čtyřech), mají nejhustší ochlupení na zádech a nejřidší na hrudníku a břiše.
Lidé naopak při svém vývoji kožich kryjící celý povrch těla postupně ztráceli a tak dnes mají nejhustší ochlupení na hrudníku a břiše, zatímco na zádech se ztrácí v úzkém proužku v bederní části.

V plášti do deště
Na srsti savců najdeme dvě odlišné skupiny chlupů. Chloupky zvané vlníky a osiníky, které rostou vespod hustě a těsně vedle sebe, vytvářejí jemnou, měkkou a hedvábnou podsadu. Ta plní především izolační a termoregulační úkoly, kdy  vzduch uzavřený v drobných prostorách mezi chloupky udržuje teplo v chladných dnech a ochlazuje v teplém či horkém období.
Z podsady vyrůstají delší, silnější a hrubší pesíky, tzv. zevní krycí chlupy, které chrání nejen podsadu, ale celkově i kůži svého nositele před promočením při dešti a na sněhu. Čítankovým příkladem takového pláště do deště může být jelen. Jeho srst má dlouhé pesíky, které dokonale odpuzují vodu na povrchu a vespod ho naopak zahřívá silná vrstva tepelné izolace podsady.
Šelmy a hlodavci obývající nory mají v obličejové části hlavy navíc hmatové vousy. Jiným savcům zas chybí podsada (např. některým psům), dalším pesíky, a určité druhy zvířat postrádají dokonce obě skupiny chlupů. Vzpomeňme třeba slona, nosorožce, nemluvě už o hladkých velrybách či chytrých delfínech.
 
Zvířecí převleky
Navíc se srst většiny savců v určitých časových intervalech vyměňuje, zvířata línají. V mírném a studeném klimatickém pásu se tak při tzv. sezónní výměně srsti (podmíněné pravidelně se opakujícími změnami počasí) děje dvakrát ročně. Často se „oblečení“ na léto a na zimu liší nejen hustotou a délkou, ale i změnou zbarvení. Jarní línání začíná zpravidla od hlavy a hřbetu, pokračuje dozadu na boky a na břicho. S příchodem signálů zimy je to zas naopak. V teplých krajích se línání dostavuje nepravidelně, zato několikrát ročně.
Změna zbarvení souvisí u některých zvířat (divočák, liška, srna…) také s potřebou maskování v ročním obdobím změněném prostředí. Hřbet zvířat bývá většinou tmavší než jejich břicho, aby tak zvířata vypadala méně plastická a tudíž méně nápadná.

Primáti nemusí k holiči
Zatímco lidské vlasy rostou neustále, dokonce i jistou dobu po smrti, primáti, kterým také rostou, to mají snazší. Jakmile totiž jejich kštice dosáhne určité délky, růst se samočinně zastaví. Proč se evoluce k lidem takhle zachovala, o tom dnes mohou vědci jen spekulovat…
Naopak jistou štafetu, která rovněž s ochlupením souvisí, stále po svých dávných praprapředcích přebíráme. Stejně jako jim se i dnešním lidem v chladu či při náhlém ohrožení vztyčí po těle i ty nejjemnější chloupky. Může za to vůlí neovlivnitelný reflex, tzv. husí kůže! V malých prohlubních pokožky pralidé, hojně porostlí chlupy, kdysi dávno tak nevědomky zadržovali teplý vzduch! V genech to odkázali i nám.
          
Je peří lehké jako pírko?
Rozmanité jsou i druhy peří ptáků. Ti se vyvinuli z plazích předků asi před 140 – 150 miliony lety. Ptáci dnes představují jediné živočichy s peřím, které se postupně vyvinulo z šupin plazů.

Stejně jako chlupy…
Stavebním prvkem peří, stejně jako pro vlasy, chlupy či srst, je rovněž bílkovina (protein) keratin. Jsou to v principu odumřelé útvary, ale upevněné geniálním způsobem na čilé drobné svaly, které řídí jejich nastavení.
Peří kupodivu není „lehké jako pírko“; protože podle vědeckého zjištění má celkové opeření ptáka mnohem větší hmotnost než jeho kostra.
Každé pero charakterizuje rohovitý osten (rhachis) a početné větve (rami). Větve obrysových per jsou spojovány paprsky s háčky. Pera na koncích křídel se odborně nazývají ruční (primární) letky, označení loketní (sekundární) letky se vztahuje na pera křídel, umístěná blíže u těla.
 
Nepromokavé peří
Peří ve spojení se vzduchovou izolační náplní zajišťuje dokonalou tepelnou ochranu ptáků. Má dokonce lepší parametry než srst většiny zvířat. Podobně jako lidé pečují o vlasy a zvířata o srst, starají se i ptáci o své peří. Pečlivě ho probírají, napouštějí mazovým výměškem žlázy na konci těla. Maz poskytuje mastné kyseliny, tuk, vodu a vosky, takže peříčka jsou pak nesmáčivá a vláčná. Navíc mazový sekret chrání ptáky před dotěrnými roztoči, plísněmi a bakteriemi.
V závislosti na délce dne a hladině hormonů pohlavní a štítné žlázy ptáci nejméně jednou do roka pelichají, tedy ztrácejí staré a tvoří se jim nové peří. V průběhu života se přepeřují vícekrát. Premiérou je odložení tzv. prachového šatu po vylíhnutí. Pak je příroda přinutí „obléci“ letní šat. 

 


Víte, v čem chodíte?
Kůže jako vodotěsný obal naší tělesné schránky představuje největší orgán lidského těla. U dospělého člověka zabírá plochu téměř 2 m2 (průměrně 1, 6 – 1, 8 m2). Na hlavu a krk připadá 11% plochy, na trup 30%, na horní končetiny 23% a na končetiny dolní cca 36%. Síla (tlouštka) kůže se mění od 0,4 do 4 mm (záda). Nejtenčí je na očních víčkách, penisu a také na vlasaté části hlavy. Kdybychom se  z kůže vysvlékli jako hadi, vážila by u průměrného dospělého kolem tří kilogramů. Ovšem hmotnost kůže ztluštěné polštářem tuku (tzv. izolační tuková vrstva pod kůží) může v extrémních případech být dost ohromující, až 20 kg!

 

 


Opeřené rekordy
Většina ptačích druhů si sice zamilovala příjemné tropy, ale v podstatě se ptáci nevyhýbají žádnému prostředí (včetně moře). Nejpočetnějším divokým ptákem současnosti je našim pěnkavám podobný africký snovač rudozubý – asi 1500 miliónů jedinců. Ovšem, kam se přesto hrabe na kura domácího, tedy známou slepici. Odborníci nám prozradili, že v různých koutech naší planety jsou slepic vcelku asi čtyři miliardy.
Většina ptačích druhů může využívat opeřená křídla jako vynikající nosné plochy k létání. Na to však nemůže ani pomyslet „nafoukaný“ kohout fénix, kterého nedávno Japonci vyšlechtili z maličké slepičky chabo. Onen zvláštní pták tak má peří dlouhé až 10 metrů! Přitom největší rozpětí křídel u opravdu létajícího ptáka (3, 65 m) ornitologové registrují u albatrosa stěhovavého.

 

 


Na počátku byli plazi
Chlupy vznikly v dávné historii mezi rohovatými šupinkami kůže plazů, se kterými má člověk společnou vývojovou větev. Původně vyrůstaly v malých skupinkách po třech až pěti chloupcích s nejsilnějším z nich uprostřed. Tyto skupinky byly rozmístěny střídavě v řadách tak, jako tašky na střeše. Protože se při vývoji nového jedince zkráceným způsobem opakuje vývoj celého lidského druhu, tak i u lidských zárodků starých čtyři až pět měsíců rostou chlupy právě tímto způsobem.

 

 


Kolik máte vlasů?
Normálnímu člověku vyrůstá na 1 cm 2 cca 180 – 320 vlasů. Celkový počet se u černých a hnědých vlasů udává v rozpětí 80 – 100 000, u světlých asi o třetinu více. Zato zrzavý se musí spokojit s cca 80 tisíci vlasy.
Průměrná tloušťka vlasu je 42 – 95 mikrometru. Liší se i podle umístění vlasu. Muži je mají nejsilnější v týlu, ženské vlasy jsou silnější než mužské.
Člověk, bez rozdílu pohlaví, má pod pokožkou dva až pět milionů vlasových váčků. Růst vlasů začíná v embryonálním stadiu vývoje jedince, kdy se vytváří vlasový váček. Pozor: Počet a druh váčků je dán už při narození a nedá se ničím ovlivnit. V průběhu života se totiž už žádné nové váčky nevytvářejí. Zatímco kolem dospívání máme na hlavě na l cm2 asi 620 - 630 vlasových cibulek, po padesátce je jich na stejné ploše již jen okolo 450! Cibulky jsou menší, posunují se k  povrchu kůže a produkují slabší vlasy.
Vlas roste přibližně dva až šest let a potom vypadne. Na jeho místě po nějaké době začne růst jiný. Tomu se říká růstový cyklus vlasů. Přirozenou součástí růstového cyklu vlasů je to, že nám jich denně vypadne 70 – 100, a to i v případě, že nemáme s vlasy žádné problémy. Nejvíce vypadávají na jaře a na podzim! Že by lidské línání? Každý den vlasy povyrostou o 0,2 až 0, 45 mm.
Zatímco lidské tělo obsahuje 70 % vody, zdravé vlasy obsahují 10 %. Vlhkost dodává vlasům působivější vzhled. Prospívá přísun vitaminů (B6 a B12, C, E), minerálních látek (kalcium, magnézium, zinek, železo) a aminokyselin (zejména v mléčných výrobcích).

 

 


Zbarvení není náhoda…
· Barva vlasů závisí na počtu, velikosti a rozložení pigmentových granulí ve dření vlasu a také na druhu pigmentu. Velké množství barev a jejich odstínů způsobují především dva pigmenty:
Červenohnědý eumelanin (vzniká z aminokyseliny tyroxinu).
Žlutočervený feomelanin
Ryšavá barva vlasů a ryšavé odstíny u blondýn a brunet vyvolávají trichosireniny obsahující železo.
· Variace v barvě vlasů jsou do značné míry podmíněny geneticky. Jedině tvar a vnitřní skladba melaninových zrn rozhodují o tom, zda vlasy mají barvu tmavou či světlou.
· Počet pigmentových zrn ovlivňuje pouze intenzitu zbarvení.
· Zatím se nepodařilo zcela objasnit rutilismus, což je označení pro ryšavé vlasy. Zatím experti zjistili, že definitivně zůstávají pouze u čtvrtiny osob, které se jako rusovlasé narodily. U ostatních se do 20 let mění na kaštanově hnědou. Ryšavci mají velmi jemnou kůži, nejvíce jich žije ve Skotsku (11 % všech obyvatel), zatímco v blízké Anglii třeba jen 3,7 %.

 

 


Víme, proč šedivíme?
Tzv. šedivění vlasů (canities) se považuje za jeden z fyziologických projevů stárnutí. Výraz „šedivění“ není přesný, protože vyjadřuje jen celkový vizuální dojem z barvy vlasů. Ve skutečnosti jde o směs vlasů normálních a bílých (už neobsahují melanin). Šedivění začíná obvykle ve věku 30 – 40 let, nejprve na skráních, pak stranách hlavy, na temeni, nakonec na zátylku.
Vše je namnoze dáno dědičností. V některých rodinách zešediví členové v určitém věku velmi záhy, zatímco v jiných je šedivění ojedinělé.
Nejméně se vědcům daří objasnit, proč člověk může zešedivět třeba za pár dní,  například po silném psychickém otřesu, strachu ze smrti apod.

 

 


Plešatost není důvodem k trápení
Za příznivých okolností nám vlasy rostou nejrychleji v období od 10 do 40 roků. Ve věku 60 – 65 let se už u všech lidí objevuje jistý stupeň plešatosti, a to u obou pohlaví. Hrubé terminální chlupy jsou totiž nahrazovány jemnějšími (velusovými).Vlasy bez ohledu na stáří vypadávají mj. i při zvýšené či snížené funkci štítné žlázy.
To je odlišné od pravé plešatosti, která je geneticky podmíněna a závisí na pohlaví. Vědci se domnívají, že ji způsobuje gen, který se projevuje až v dospělosti a to tak, že mění odpověď vlasových folikulů na androgen (v nadledvinách vznikající hormon působící na bílkoviny). Vlivem androgenů se tak stále více zkracuje růstový cyklus vlasů. „Nejčastější typ plešatění zapřičiňují hormony. U mužů je sklon k plešatosti umocněn působením mužským hormonů. Naopak ženy trpí celkovou plešatostí jen zřídka, protože je chrání ženský hormon estrogen,.“ vysvětluje dermatoložka MUDr. Larisa Sedláčková.
Ostatní vlasy, které přece jen vyrazí, jsou však velmi jemné, takže hlava připomíná povrch broskve. Horší je, že podle rozsáhlého průzkumu u nás víc než 80 % mužů považuje ztrátu vlasů za ztrátu vlastní identity nebo ji dokonce hodnotí jako ztrátu dalšího „oblečení“. Plešatosti se obávají víc než obezity!
A co s tím? „Žádný přípravek neobnoví vlasový porost, pokud již zanikly vlasové folikuly“, dozvědělo se 21: STOLETÍ od pražského experta MUDr. Petra Bouzka.
Připomenul, že často vlasy vypadávají po chemoterapii či u žen po porodu. V obou případech však po čase zase narostou.
Ovšem pokud „oběti“ typické mužské plešatosti chtějí mít vlasový porost, mohou zkusit transplantaci vlasů ( už i s pomocí laseru). 
 
nails_bg.jpg

Jaký máte drápky???

Gelový (2508 | 31%)
Akrylový (1990 | 24%)
Přírodní (1938 | 24%)
Okousaný :-( (1717 | 21%)
3.JPG
47.JPG
87.JPG
0288.JPG
5888.JPG
f17.JPG
888.JPG
ak.JPG
Veškerý text je získán hlavně z internetu a literatury.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one